DVA VOZÍČKÁŘI ŽALUJÍ ČR

Přerov, Praha - Co znamená spor, který bude řešit Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku? Je důkazem, že český stát diskriminuje vozíčkáře? Odpověď není jednoduchá. Jisté je, že tato země přijala ve vztahu k handicapovaným zákony, které se příliš neliší od norem běžných ve vyspělém světě. S jejich dodržováním je to horší. Bezmocní vozíčkáři musejí mnohdy v dešti a sněhu zůstat stát před úřady, než se dočkají pomoci. Běžné záležitosti, které ostatní lidé vyřizují za několik minut, jsou pro tělesně postižené téměř neřešitelnými problémy. Obtížný přístup mají ve většině případů i do dopravních prostředků. "Když člověku prší za krk a má podepisovat nějaké doklady, není to vůbec nic příjemného," říká vozíčkář Tomáš Tšpon z Přerova. Bezbariérová úprava ve městě dodnes chybí na okresním úřadě, v mnoha obchodech, nebo třeba v budově soudu či městské policie. Manželé Zehnalovi, kteří zmíněnou žalobu k mezinárodnímu soudu podali, zdokumentovali jen v Přerově více než dvě stovky bezbariérově neupravených budov. "Nemyslím si, že by u nás byli postižení diskriminováni," brání stát vedoucí přerovského stavebního úřadu Jiří Just. "Jsme biti za to, co se u nás čtyřicet let zanedbávalo," dodává místostarosta města Jiří Pavelka. V západní Evropě začaly úřady masově budovat bezbariérové přístupy už v šedesátých a sedmdesátých letech. V Česku však tuto problematiku podrobně řeší až zákon a vyhláška z roku 1994. Na budovy otevřené před tímto datem se zmíněné normy nevztahují. "Bezbariérový přístup musí mít všechny nové či zrekonstruované budovy veřejného významu, které nyní procházejí kolaudací," vysvětluje situaci Eva Hašková z ministerstva pro místní rozvoj. Mezi stavby veřejného významu zákon zahrnuje veškeré státní úřady, soudy, banky, zdravotnická zařízení, ale i hotely nebo benzinové pumpy. "Pokud tam cesta pro vozíčkáře není, nesmí stavební úřad kolaudaci vydat," říká Hašková. V praxi však existuje mnoho výjimek. Bezbariérovou úpravu například nedoporučí památkáři. Podle Haškové musí každý takový případ stavební úřad podrobně zdůvodnit. U některých staveb nejsou důvody bránící speciálním úpravám příliš přesvědčivé. Jiří Just z přerovského stavebního úřadu přiznává, že v některých případech měli manželé Zehnalovi ve své žalobě pravdu. "Některé jimi napadené kolaudace jsme už zrušili. To ale neznamená, že dáváme žalobě za pravdu," řekl Just. Vozíčkářů se částečně zastává právník vládního výboru pro zdravotně postižené Pavel Ptáčník. "Situace se lepší. Pod to, že při stavebních úpravách bylo vždy dodrženo hledisko bezbariérovosti, bych se ale nepodepsal," říká. Obecně se k problémům tělesně postižených lépe staví významné úřady ve větších městech a velké soukromé firmy, například banky. Čím menší město, tím méně možností vozíčkáři mají. Vládní zmocněnec pro spor u evropského soudu se domnívá, že kritika je vůči Přerovu moc tvrdá. "Myslím si, že ve srovnání s dalšími městy na postižené myslí hodně," soudí Alois Dvořák. Odpovídat na otázku, co může spor před Evropským soudem přinést lidem v České republice, je v tuto chvíli předčasné. Vytrvalost manželů Zehnalových však už teď přinesla výsledky. Připouští to i vedoucí přerovského stavebního úřadu: úředníci podle něho začali na postižené brát větší ohledy. "Právní vědomí na úřadě v tomto směru vzrostlo. Stížnosti tak přinesly i hodně pozitivního," říká Jiří Just.

Jak jsou na tom tělesně postižení v českých dopravních prostředcích

* VLAKY: Vozíčkář musí před cestou vlakem svůj úmysl cestovat ohlásit nejdříve 30 a nejpozději 6 dní předem v nástupní stanici. U vlaků upravených pro tělesně postižené je tato lhůta snížena na 24 hodin. Vozíčkář musí nahlásit své jméno a adresu a na nástupišti má být připraven 30 minut před odjezdem vlaku. Přísná pravidla dráhy odůvodňují především nedostatkem peněz a speciálně upravených vagonů.

* AUTOBUSY: Přestože v civilizovaném světě je běžné, že každý třetí autobus je vybaven plošinou pro vozíčkáře, většina zdejších autobusů není pro přepravu vozíčkářů upravena.

* METRO: Výtahy pro vozíčkáře jsou ve 22 stanicích metra z celkových 47. Problémem je, že většina z nich je umístěna v nových stanicích na okraji Prahy. Cestovat v centru města je velmi obtížné, protože stanice jsou zde pro vozíčkáře zpravidla nepřístupné. Budování výtahů v centru není podle pražského Dopravního podniku technicky možné, nebo by stálo "příliš mnoho peněz".

* MĚSTSKÉ AUTOBUSY: V některých českých městech jezdí nízkopodlažní autobusy se speciálními plošinami pro nástup vozíčkářů. V Praze pro vozíčkáře fungují dvě speciální linky.

* TRAMVAJE: České tramvaje jsou pro vozíčkáře nepřístupné. Výjimku tvoří město Plzeň: zde jezdí na každé lince několik nízkopodlažních tramvají a v jízdních řádech jsou vyznačeny jejich příjezdy.

Zdrojem zpráv je MFDNES, MAFRA, a.s.

Další zprávy na:
http://www.mojenoviny.cz/zpravy_z_cr/
zpravy/vozickari020207.html