MORAVSKÝ KRAS

Moravský kras - Drahanská vrchovina
www.cavemk.cz

     Drahanská vrchovina - malebné území na sever od Brna, sevřené mezi silniční tah na Svitavy a dálnicí na Olomouc, přesto však svou dravostí a rázovitým krajem vzdorující civilizaci. Oblast vzácného soužití člověka s krajinou, lemující na východě Vysočinu a jakoby podtrhující všechny její krásy, přesto dávající tušit úrodnost a pohostinnost Hané a jižní Moravy.
     Vozíčkářsky je tato oblast velmi vděčná. Přes svou dravost a místy velmi členitý terén lze při podrobném studiu dobrých turistických map nalézt množství překvapivě bezbariérových tras, umožňující vychutnat si všechny krásy krajiny bez nutnosti zdolávání náročných kopců.

Moravský kras
- pojďte se kochat krásou krápníků Punkevních a Sloupsko-Šošůvských jeskyní.

     Oblast dostupná nejlépe autem, dobře značenou odbočkou z výpadovky na Svitavy v Lipůvce a dále směrem na Blansko. Dobré značení vás však navede i z jiných směrů, kupříkladu od Boskovic nebo přes Jedovnice od Vyškova.
     Zvolit jako výchozí bod právě Skalní mlýn je z vozíčkářského pohledu výhodné, neboť všechny následující možné trasy vedou po mírně stoupajících cestách údolím Suchého nebo Pustého žlebu podél říčky Punkvy s možností "levného" návratu v případě jakýchkoli potíží.
     Autem se lze dostat až ke Skalnímu mlýnu, kde je i hlídané parkoviště a tak trochu záchytná brána autoturistického šílenství. Přibližně v polovině cesty od odbočky z Arnoštova je však možnost sice nehlídaného, ale pro vysednutí z auta dobře přístupného odpočívadla u sedimentačních nádrží. Následující kousek silnice od civilizace ke Skalnímu mlýnu je natolik malebný a naštěstí ne moc frekventovaný, že mi vždy připadá téměř hříchem projíždět jej autem. Odměnou je mi další kousek cesty podél říčky Punkvy, odbočka k rybárně s nabídkou místních pstruhů a možnost pokochat se vkusně upraveným kouskem údolí s rybníkem u zdejšího penzionu.

Od Skalního mlýna Suchým žlebem na Macochu (4km)

     Od Skalního mlýna jsou v zásadě možnosti dvě. Cesta již zmíněným Suchým žlebem vede kolem Kateřinské jeskyně, kde se občas pořádají koncerty nejrůznějších skupin a interpretrů. Přístup je však po mnoha schodech skutečně bariérový. Následná scenérie mnoha dalších, již veřejně nepřístupných děr do nitra země a skalních stěn a útvarů, dýchá až neuvěřitelně věrně pravěkem a při pozorném zastavení člověka najednou zarazí až strašidelné ticho, bez hlesu jakéhokoli tvora. Tato atmosféra, v lese ne příliš obvyklá, je pro obě údolí typická a stojí za to si ji patřičně vychutnat. Celá cesta údolím vede po mírně stoupavé, lesem již patřičně zkultivované asfaltce až po cca 4 km vzdálené rozcestí, kde lze pokračovat po již veřejné silnici buďto na Vilémovice, Ostrov u Macochy, samotnou propast Macochu, případně kam až nohy - ruce dovolí. Již krátký, přibližně kilometrový kousek silnice k propasti Macocha je však v úseku asi 300 metrů značně stoupavý.

Od Skalního mlýna k punkemvím jeskyním (2km)

     Druhá varianta cesty od Skalního mlýna k Punkevním jeskyním je kratší, cca 2 km, ale poněkud více frekventovaná, neboť mnohý, zhusta zahraniční návštěvník má pojem Moravský kras neomylně spojen s Punkevními jeskyněmi, nejvýš ještě Macochou a víc jej, možná skoro naštěstí, nezajímá. Rozkvět turistického ruchu zde trošku nahání strach, přesto však úsek cesty kolem říčky Punkvy k jeskyním stojí za projití. Cestou se můžete zastavit u několika dobře udělaných tabulí mapujících na naučné stezce celou oblast jak z pohledu přírodovědného, tak geologického. Dozvíte se také něco z historie objevování celé oblasti. Punkva samotná stojí za pozornost nejen svými typickými vývěry a propadáním. Spatřit lze také hojného Skorce vodního či Ledňáčka říčního a v houštinách podél břehů našeho nejmenšího pěvce - Střízlíka obecného, lidově zvaného "Paleček". Nejvíce mne však pobaví ekologický auto-vláček na naftu, vezoucí "turisty" od Skalního mlýna (kam dorazili ve svých limuzínách) až ke kýženým jeskyním. Přijel, viděl, odjel... !?

Punkevní jeskyně

     Samotné jeskyně celé přístupné nejsou, avšak začátek podzemí k prvnímu dómu s docela bohatou výzdobou na vozíku dosažitelný je a stojí za to poprosit o shlédnutí k podobným akcím ochotný personál. Taktéž kormidelníci na lodičkách jsou velmi vstřícní a svezení podzemím říčky Punkvy je skutečně neopakovatelné. Náhodná prohlídka jeskyní pro případný chodící doprovod je však v letní sezóně téměř nemožná. Vstupenky se zde zamlouvají s cca dvouměsíčním předstihem.

Lanovka

     Lanovka na Macochu - mnohokrát proklínaná i opěvovaná stavba, no budiž. Nesporným faktem zůstává, že mně, coby vozíčkáři umožňuje "nabrat výšku", bez větší námahy se dostat na propast Macochu a poté se téměř zadarmo vrátit údolím Suchého žlebu zpět ke Skalnímu mlýnu. Celý výlet - cca 10 km dlouhý, pro mne na mechanickém vozíku vydá na přibližně 6 hodin čistého času, podle nálady, potřeby kochat se krajem a případného doprovodu. Co se bezbariérovosti lanovky týče - nástup a výstup u samotné kabiny lanovky je zcela bezbariérový - téměř jako do výtahu, problematický je přístup k lanovce - ve spodní stanici cca 15 kamenitých schodů, v horní cca 7 dřevěných. Vše však pro mechanický vozík spolehlivě jistí tradičně ochotný obslužný personál. S elektrikou zkušenosti nemám.

Od lanovky Pustým žlebem do Sloupu

     Cesta Pustým žlebem za lanovkou naštěstí pokračuje a teď již docela v poklidu, neboť kdo by dnes jen tak zbůhdarma chodil přírodou, že. Charakterem se podobá variantě Suchého žlebu, délkou je asi dvojnásobná, ale posvátné ticho i přírodní scenérie jsou zde možná ještě krásnější. Markantnější je zde i náhlý závan teplého vzduchu z okolní náhorní plošiny v místech, kde se sevřené údolí otevírá světu. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se ve stejných místech náhle ozvou i místní opeřenci. Následné vyústění cesty do rozevřeného, sluncem prohřátého údolí pod Sloupem nemá daleko k výstupu na nějaký vrchol a ne nadarmo se městečko Sloup stalo vítězem ankety "Městečko - vesnice roku 2000". Městečko Sloup je významným poutním místem s překrásným chrámem Panny Marie Bolestné s uctívanou gotickou sochou Piety na hlavním oltáři, který stejně jako zbytek městečka stojí za prohlídku.

Sloupsko-Šošůvské jeskyně

     Pokračování výletu po modré turistické značce podél potoka Luha má pro mne téměř magnetickou přitažlivost, prozatím jsem však neměl to štěstí. Důvodem byla návštěva Sloupsko-Šošůvských jeskynní, které jsou od léta 2000 zcela bezbariérové a přístupné i pro elektrický vozík. Já jsem je v létě 2000 zdolal s doprovodem na svém zánovním BeneCYKLu - rozchod 760mm, světlá výška cca metr dvacet a místa bylo dost. Zdůrazňuji však NUTNOST DOPROVODU pro jakýkoliv kolový samohyb, neboť některé úseky jeskyně jsou značně svažité a již i představa nálezu mých-vašich kosterních ostatků vedle kosterních zbytků medvědů jeskynních, by jistě archeologům 21. (nebo 22. - jak rychle tlejete ?) století notně zamotala hlavu. Nedělejte to, venku je taky krásně :-) - stejně jako uvnitř - už dlouho jsem se do hlubin matičky Země neměl příležitost takto podívat (15 let) a doporučuji - stojí to za to. Jeskyně se mimo jiné využívají pro ozdravné pobyty "civilizací postižených" dětí - léčba astmatu a souvisejících komplikací.

     Cesta zpět ke Skalnímu mlýnu by možná šla realizovat po žluté značce přes Macochu nebo po silnici přes Ostrov u Macochy a následně zpět Suchým žlebem. Taktéž dobrý tip na obměnu trasy. Jistě bych si však vzal doprovod. My jsme díky jistému kochání se cestou tam a následné prohlídce jeskyně měli menší časovou tíseň, padla tudíž volba přímé cesty zpět. Ale stejně - miluji sjezdy mírných, táhlých, dlouhých, kopců. Člověk by nevěřil, jak jsou ti choďáci neohrabaně pomalí...

     Výlet ze Skalního mlýna na Sloup i s prohlídkou jeskyní nám zabral nějakých osm, možná devět hodin v naprosté pohodě.

Přeji i Vám šťastné návraty z Vašich cest.

Lubomír Krejčí - www.benecykl.cz.